Domácí prostředí alergika by mělo obsahovat co nejméně silných alergenůa samozřejmě právě těch, na které je již pacient zalergizován. Alergie je sice podmíněna i dědičně, ale opakovaná a dlouhodobá exposice alergenům ji dokáže spolehlivě vypěstovat. Svůj podíl na tom má i špatné životní prostředí.
Nejproblematičtějším je izolace od venkovního prostředí v případě alergenů, které se vyskytují ve vzduchu. Je nutno omezovat větrání bytu na období, kdy se těchto alergenů vyskytuje v prostředí méně (pylová zrna, spóry plísní, exhaláty).V některých případech může pomoci i umístění do oken speciálních sítí.
Vhodné je nepoužívat na spaní peří a lůžkoviny častěji prát na minimálně 60oC, postel by měla být roštová. Podlahy by neměly být kryty kobercem , lepší je plovoucí podlaha, dlažba či linoleum. Podlahy i ostatní povrchy by měly být 1x denně stírány na vlhko.
Byl je třeba kontrolovat z hlediska výskytu plísní, tj.sanovat jejich nálety co nejrychleji. Odpadkový koš by měl být vysypáván každodenně.
Samozřejmě velmi problematicky může být výskyt zvířat v domácnosti. Z tohoto pohledu jsou nejvíce alergizující v sestupné řadě : křeček, morče, kočka, pes. Ptáci bohužel jsou zásobárnou roztočů. V neposlední řadě si musíme uvědomit, že tyto alergie se pěstují a ke klinicky významné reaktivitě mnohdy dochází až za 1-2 roky po počátku exposice.